b. k̂uei-s- lit. šviesà f. `Licht', švaisà f. `Lichtschein'.
c. k̂uei-t- (k̂u̯ei-to-, k̂u̯ei-ti̯o-, k̂u̯i-t(ǝ)no-, k̂u̯i-t(ǝ)ro- `hell, weiß'):
ai. śvētá- `weiß' (f. śvēnī bei Vopadeva) = av. spaēta- ds. (= abg. světъ `Licht'); ai. śvētya- `weiß, licht', fem. -ā (= abg. svěšta `Licht'), ai. śvētatē `ist weiß', śvítna-, śvitnyá-, śvitrá- (= lit. švitràs `Glaspapier') `weiß', apers. Σπιθρα-δάτης, npers. sipihr `Himmel'; Kompositionsform ar. śviti- in ai. śvity-añc `glänzend', av. spiti-doiɵra- `helläugig';
unsicher gr. τίτανος f., m. `Kalk, Gips, Kreide' (*k̂u̯it-ǝno-s), κίττανος ds., dissimil. aus *k̂u̯it-u̯-ǝno-s ON Tιτάνη, äol. lakon. Πιτάνη; Bergname Τίταρος;
lit. šviečiù, šviẽsti `leuchten': šveičiù, šveĩsti `reinigen', švitù, švitė́ti `immer zu glänzen, flimmern', švintù, švìsti `hell werden', Kaus. švaitaũ, švaitýti `hell machen'; švìtras m. `Glaspapier', švytrúoti `flimmern';
aksl. svьtitь sę, svьtěti sę `leuchten' und slav. *svьnǫ (aus *švitnō neben lit. švintù) in russ.-ksl. svьnuti; Kaus. aksl. světiti `jemandem leuchten'; slav. švaita- m. `Licht' in aksl. švětъ `Licht, Welt'; dazu slav. *švaitja in aksl. švěšta `Licht, Kerze';
daneben mit westidg. k-:
lett. kvitu, kvitêt `flimmern, glänzen', Kaus. kvitinât;
slav. *kvьtǫ, *kvisti `blühen' in aksl. pro-cvьtǫ, -cvisti `erblühen, blühen', ačech. ktvu, kvísti; ablaut. aksl. cvětъ, čech. květ usw. `Blüte'; daneben slav. *kvьtěti in russ.-ksl.cvьtěti `blühen' und skr. càvtjeti `blühen' (= lett. kvitêt).
